Na pásmové mapy může být pohlíženo jako na druh učební pomůcky sloužící ke zdokonalení myšlenky o kulatosti Země a o existenci klimatických zón. Tyto mapy ilustrovaly svět jako kouli obsahující pět nebo dokonce někdy až sedm klimatických zón. Mezi klimatické zóny patřily například severní chladná zóna, severní mírná zóna, rovníková tropická zóna, jižní mírná zóna a jižní chladná zóna. Tehdejší lidé se domnívali, že pouze dvě mírné zóny jsou obyvatelné, a že již známý svět zaujímal téměř většinu území. Většina dochovaných pásmových map byla nalezena jako ilustrace Macrobiova komentáře ke Snu o Scipiovy, výňatku z Cicerova díla De Re Publica. V tom nejjednodušším a nejběžnějším pojetí byla pásmová mapa světa kruh rozdělený na pět rovnoběžných vrstev. Dochovalo se ale i několik větších pásmových map s mnohem většími detaily. Období vzniku těchto map se datuje přibližně od devátého až do konce patnáctého století. Následující obrázky byly vybrány pro ilustraci pásmových map.

Obrázek 2. Ukázka pásmové mapy

Na obrázku se nachází kopie mapy z Gentu, která byla nalezena jako jedna z ilustrací v encyklopedii Liber Floridus. Autorem mapy je Lambert ze St. Omer a mapa vznikla v roce 1120. Obrázek převzat a upraven z: http://www.henry-davis.com/MAPS/EMwebpages/217.html.

Obrázek 3. Ukázka pásmové mapy

Tato pásmová mapa pochází dokonce až z roku 1483 a jedná se o jednu z posledních Macrobiových map. Obrázek převzat a upraven z: http://www.henry-davis.com/MAPS/EMwebpages/201A.html.

Písmena T a O představovaly „terrarum orbis“ neboli zemský kruh. Na rozdíl od pásmových map ilustrovaly pouze obyvatelnou část světa, známou v období starověkého Říma a v období středověku. Pevnina byla zobrazena jako kruh připomínající písmeno O, který byl rozdělen na tři části písmenem T. Tyto tři části představovaly Asii, Evropu a Afriku. Vodorovnou čárou písmene T byly myšleny řeky oddělující Asii od zbývajících dvou kontinentů. Konkrétně to mohly být řeky Don a Nil. Svislou čarou písmene T bylo myšleno Středozemní moře. Písmeno T bychom rovněž mohli považovat za symbolický náznak křesťanského kříže. Většina T-O map zobrazovala východ na mapě směrem nahoru. Tvrzení, že T-O mapy zobrazovaly Zemi jako plochou, není jednoznačně zaručeno, protože kruh na T-O mapách zrovna tak mohl představovat kouli. Následuje ukázka typických T-O map.

Obrázek 4. Ukázka T-O mapy

Ukázka T-O mapy z jedenáctého století. Obrázek převzat a upraven z: http://www.henry-davis.com/MAPS/EMwebpages/205Y.html.

Obrázek 5. Ukázka T-O mapy

Ukázka T-O mapy z dvanáctého století, na které je mezi Evropou a Asií zřetelně čitelná řeka Tanais, neboli Don a v Africe řeka Nil. Obrázek převzat a upraven z: http://www.henry-davis.com/MAPS/EMwebpages/205Z.html.

Beatovy mapy představovaly směs pásmových a kruhových map. Tři známé kontinenty byly odděleny mořem od čtvrtého, v té době ještě neznámého kontinentu. Ten byl označován jako Antipodes. Čtrnáct velkých map této charakteristiky bylo nalezeno spolu s rukopisy asturského mnicha Beata z Liébany, podle nějž dostaly název. Rukopisy obsahovaly populární Beatovy komentáře ohledně apokalypsy svatého Jana. Mapy tohoto typu byly vytvářeny přibližně od desátého až do třináctého století.

Obrázek 6. Ukázka Beatovy mapy

Na obrázku se nachází překreslená verze Beatovy mapy St. Sever z roku 1030. Obrázek převzat a upraven z: http://www.henry-davis.com/MAPS/EMwebpages/207D.html.

Obrázek 7. Ukázka Beatovy mapy

Velice dobře technicky provedená mapa, která je jednou z posledních a nejzdařilejších Beatových map. Ilustruje cesty dvanácti apoštolů Ježíše Krista. Kopie této mapy pochází z roku 1203. Obrázek převzat a upraven z: http://www.henry-davis.com/MAPS/EMwebpages/207H.html.

Ačkoliv většina komplexních map dodržovala nejvytíženější, ale modifikované T-O schéma, byly tyto mapy nejslavnějšími a nejvydařenějšími z éry mappae mundi. Tyto mapy obsahovaly mnohem více detailů než klasické T-O mapy. Komplexní mapy zobrazovaly pobřežní členitost, hory, řeky, města a provincie. Některé zahrnovaly i postavy, příběhy z minulosti, příběhy z bible a klasické mytologie. Nejrůznější draci a příšery pohodlně vyplnili místa, o kterých nebyly známy žádné geografické podrobnosti. Rovněž byly na některých mapách zobrazeny exotické rostliny a bájné rasy, o kterých se dochovaly zmínky ve spisech ze starověkého Řecka a Říma.

Než byla 3,56 krát 3,58 metru vysoká Ebstorfská mapa z doby kolem roku 1235 během druhé světové války zničena, byla největší dochovanou mappae mundi na světě. Dnes toto prvenství patří o něco mladší Herefordské mapě, která vznikla v období mezi lety 1280 a 1300 s průměrem 1,5 metru. Mezi další důležité mapy z této skupiny by patřily Mapa Henryho z Mainz, Vercelliho Mapa či Psalterova mapa, převážně vytvořené v období od jedenáctého až do počátku čtrnáctého století. Tyto mapy se snažily obsáhnout celý tehdy známý svět a byly vytvořeny podle anglických či severofrancouzských tradic.

Obrázek 8. Ukázka komplexní mapy

Ebstorfská mapa, kterou pravděpodobně vytvořil Gervasius z Tilbury, probošt kláštera v Ebstorfu poblíž Hannoveru. Obrázek převzat a upraven z: http://www.henry-davis.com/MAPS/EMwebpages/224c.html.

Obrázek 9. Ukázka komplexní mapy

Herefordská mapa, vytvořená Richardem de Bello z Haldinghamu. Obrázek převzat a upraven z [1].