V roce 1137 Aragonské království připojilo Katalánsko, obchodního partnera Severní Afriky, kde tvorba map měla silnou tradici. Později v roce 1229 začlenilo ještě ostrovy Baleáry ve Středozemním moři. Tyto okolnosti vedly k vzestupu vysoce důležité a vzkvétající kartografické školy, částečně dlužné přínosům arabské a židovské kartografie. Charakteristické pro tuto školu byla její bohatě barvená ilustrace měst a významných geografických rysů. Centrem této školy se stala Mallorca. Dokonce před první mapou, která byla vytvořena na Mallorce, katalánský učeň Ramon Llull zahrnul námořní mapu mezi navigační přístroje o stejné důležitosti, jako byl například kompas. V roce 1354 král Peter Aragonský nařídil, že na každé lodi v království budou vezeny minimálně dvě mapy.
Angelino Dulcert byl katalánským tvůrcem map a pocházel pravděpodobně z Mallorky. Jeho portolánové mapy vytvořené v roce 1339 byly prvními mapami, o kterých jednoznačně víme, že byly vyrobeny v Palma de Mallorca. Jednalo se o jeden z prototypů katalánských map se všemi typickými vlastnostmi jako jsou barvy, místní názvy, topografické detaily, klíče a vysvětlující poznámky psané v latině. Všechny tyto rysy obvykle nebyly na portolánových mapách z Janova či Benátek. Dulcertovovy portolánové mapy, hlavně v kresbě určitých častí, měly podobné rysy jako Katalánský atlas.
Katalánský atlas je jedním z nejslavnějších mapových děl čtrnáctého století. Přisuzovaný je, ač bez naprosté jistoty, katalánské škole Abrahama Crescase. Nejpravděpodobněji byl vytvořen v roce 1375, protože toto datum se objevuje na věčném kalendáři spolu s mapami. Abraham Cresques byl katalánský židovský kartograf pocházející z Palma de Mallorca a pravděpodobně tento atlas vytvořil ve spolupráci se svým synem Jehudou. Abraham věnoval svůj život tvorbě map, konstrukci hodin, kompasů a dalších typů námořních přístrojů až do roku 1375, kdy se synem obdržel pověření od prince Jana Aragonského s úkolem vytvořit úplnou sérii námořních map, která bude prezentovat prakticky celý tehdy známý svět. Za tento úkol mělo být podle dochovaných dokumentů od Jana Aragonského zaplaceno 150 aragonských zlatých florintů a 60 mallorských liber. Princ John nechal tento atlas připravit jako dar pro svého bratrance Karla, později krále Karla VI.
Prezentace Asie byla jedním z největších zájmů Katalánského atlasu, ve kterém tento kontinent poprvé v historii získal alespoň přibližný tvar. Díky tomu, že kartografové použili ty nejspolehlivější informace k úpravě tradičního obrazu světa, byla z map eliminována většina tradičních chyb, které byly přijímány po staletí. Dnes se atlas nachází v Národní knihovně v Paříži (Bibliothèque nationale de France).
Katalánský atlas byl původně komponovaný do šesti pergamenových listů ohnutých uprostřed. Listy jsou dnes rozříznuty na polovinu a je jich tedy dvanáct. Jsou barveny nejrůznějšími barvami, zlatem a stříbrem. První dva původní listy obsahují soubor kosmografických, astronomických a astrologických textů přeložených do Katalánštiny. Texty jsou doplněny několika ilustracemi, tabulkou přílivů, věčným kalendářem, znameními zvěrokruhu a velkou kruhovou mapou, která je orámována čtyřmi ročními obdobími. Dále zde najdeme sedm známých planet a schémata souhvězdí. Čtyři zbývající listy tvoří samotnou mapu. Mezi mapami dva poslední listy tvoří portolánové mapy, které jsou stejného typu, jako mapy Angelina Dulcerta z roku 1339.
Na nejzápadnějším bodě mapy, poblíž první větrné růžice, se nachází komentář týkající se „Iles Beneventurades“, což je první mytický motiv, který se objevil na portolánové mapě. V Africe bylo vyobrazeno několik panovníků. Například král Mali „Musse Melly“ neboli Mansa Musa a král z Organa. Přesto, že v asijské části je mapa spíše přibližná, mnoho Indických a Čínských měst lze dobře rozpoznat. Atlas říká, že na východ od Středozemního moře leží oblast nesmírné ekonomické důležitosti a bohatství, která zatím zůstává neobjevená. Tento svět byl původně popsán Markem Polem a Kryštof Kolumbus se ho snažil dosáhnout západní cestou 117 let poté.