Mapy jsou dnes takovou samozřejmostí, že si jen těžko představíme svět, ve kterém tomu tak není. Většina z nás je schopna rozpoznat téměř všechny světadíly už jen podle jejich obrysů. Zajímavý okamžik nastane, pokud se standard našeho vnímání určitým způsobem pozmění. Například když převrátíme obrys Evropy vzhůru nohama, najednou zjistíme, že jinak známý kontinent vůbec nepoznáváme. Pokud přijdeme na to, že tvar kontinentu je převrácený, snažíme se jej podvědomě narovnat a vrátit do podoby, na kterou jsme zvyklí. Toho zpravidla docílíme orientováním mapy na sever. A právě většina raných středověkých map takto orientována není. Pro představu jsem připravil jednoduchou ukázku s použitím schematické středověké T-O mapy, o kterých se dozvíme více v následujících kapitolách.

Obrázek 1. Schéma T-O mapy

V levé části obrázku se nachází skutečný model T-O mapy a napravo je transformovaný tak, abychom ho vnímali stejně jako tehdejší lidé.

Jak je z obrázku patrné, transformovaný model vpravo nám přijde i u takto jednoduché mapy mnohem přirozenější. Středověké mapy jsou většinou orientovány na východ, ale není to vždy pravidlem. Například portolánové mapy, které přišly s vynálezem kompasu, mají již většinou orientaci severní. Zajímavé je rovněž povšimnout si slova „orientace“. Pochází totiž z latinského slova „oriens“, které přímo znamená východ. Z toho tedy plyne, že podle svého původního významu, je slovem orientace již myšlen směr na východ.

Pojem mapa byl tradičním způsobem definován geografy jako zobrazení věcí v prostoru na rovinnou plochu. Nová definice podle pana Harleye a pana Woodwarda říká, že mapy jsou grafická zobrazení, která usnadňují prostorové pochopení věcí, různých pojetí, situací a událostí v lidském světě. Tato definice se tak odklání od způsobu pohlížení na mapy jako na objekty prezentující fyzický prostor. Mapy uvažuje jako lidmi ztvárněné dokumenty včetně všech pocitů, které k nim náleží, a proto se dnes za mapy považují různá kosmografická schémata, krajinomalby a mentální mapy.